Entomofagie - konzumace hmyzu

V dnešní době hrozby blížící se potravní krize a odklonu k alternativním způsobům stravování a zdravé výživy přicházejí znovu do popředí v minulých letech často opakovaná témata využití hmyzu v lidské stravě. Zatímco v České republice se i přes snahu některých laiků i odborníků konzumace hmyzu stále příliš neuchytila, v celosvětovém měřítku i ve výzkumech renomovaných zařízení se tomuto tématu dostává nemalé pozornosti. Důvodů je řada a každý z nich dostačuje k pokračování výzkumů i snahy rozšířit povědomí o výhodách konzumace hmyzu mezi širokou veřejnost vyspělých států. Výchova společnosti a nezvyk však jen velmi obtížně ztrácejí na váze a i člověk pro tuto věc zapálený časem kvůli tlaku společnosti tento směr opouští a vrací se ke klasičtějším druhům potravin.

Hmyz je ve vyspělých zemích považován za něco exotického a často i znak zaostalosti zemí, kde se hmyz konzumuje. Přitom například Čína dnes patří k velice moderní společnosti a jedné z nejrychleji se rozvíjejících ekonomik (s tím se pojí i rostoucí počet obyvatel a zvýšené nároky na zásobení potravinami). Dalším z předsudků je pak přesvědčení, že bezobratlí nejsou výživní a nedokáží nahradit plnohodnotnou stravu. Hmyz přitom obsahuje vysoce kvalitní bílkoviny a to až v 80% hmotnosti jejich těla. Obsah tuku kolísá. Některý hmyz je velmi tučný, což je důležité pro obyvatele rozvojových zemí, jiný má zase tuku mizivé množství, což jistě ocení lidé upřednostňující nízkokalorické potraviny. Vzhledem k obsahu do jisté míry nenasycených mastných kyselin, může být hmyz kvalitou přirovnáván k masu drůbeže či ryb. Na rozdíl od jiných živočichů, ze kterých až 40% živé hmotnosti tvoří nevyužitelný odpad, je ve většině případů možno hmyz konzumovat celý. (Ramos-Eloruyová, 1998)

Autory je často entomofágie - odborný výraz pro konzumaci hmyzu člověkem či zvířaty - presentována jako záchrana celého světa před hladomorem či přehnaně popisovaná v superlativech. Tvrzení, že na hromádce odpadu z kuchyně vám vyroste levný oběd, úplně neplatí a u některých druhů se dokonce nedá použít ani jako přirovnání. Zatímco odřezky z ovoce či zbytky pečiva snadno zkrmíte u "moučných červů", švábu či v menší míře u cvrčků, například sarančata mají specifické nároky na potravu a kvůli potřebě zeleného krmiva pro ně vždy budeme potřebovat potravu, kterou v kuchyni nenajdeme. Zvláštní případy jsou pak živočichové, kteří jsou specializovaní na určitou stravu jako například larvy zavíječe voskového. U nich zmíněné tvrzení není možno použít vůbec.

Zajímavých je několik čísel. Entomofagie je rozšířena ve 113 zemích světa a počet etnických skupin živících se hmyzem se blíží číslu 3000. Dosud je známo přes 1400 druhů jedlého hmyzu, což jistě není vzhledem k celkové početnosti druhů (kolem 400 miliónů) konečné číslo. Např. v Mexiku je po hovězím a fazolích hmyz třetím národním jídlem (využívá se takto asi 200 druhů). Kdybychom zvážili všechny živočichy obývající souši planety Země, desetinu z této váhy by tvořili termiti a mravenci (mimochodem vůbec nejoblíbenější jedlý druh hmyzu). Řád Insecta zahrnuje široké spektrum jedlých druhů od klasických moučných červů, termitů a mravenců, přes larvy vos a včel až po sarančata, cvrčky a brouky. Mezi nejčastěji pojídané druhy hmyzu patří ty, které žijí ve velkých skupinách a vytvářejí husté populace, které se dají snadno a rychle nasbírat. (Ramos-Eloruyová, 1998)

Málokdo ví, že hmyz je blízký příbuzný humrů a krevet (patří do stejného kmene), a že je stejně chutný a přitažlivý jako jeho známější a dražší příbuzní korýši. Naprosto chybná je představa, že hmyz je špinavý a přenáší různé nemoci. Ve svém exoskeletu totiž vyrábí antibiotické látky, které nedovolují přítomnost člověku nebezpečných mikroorganismů. Navíc se hmyz upravuje tak jako jiné živočišné potraviny tepelně (zasyrova se jí opravdu jen vybrané exotické druhy).

Základní výhody bezobratlých jako zdroje bílkovin oproti na maso chovanému dobytku a ptactvu:

1. Větší efektivita chovu - Jako základní důvod budoucnosti v lidském stravování vidím poměr vyprodukovaného přírůstku živé váhy v poměru ke zkonzumovanému množství potravy. Drobný hmyz je studenokrevný a mnohem lépe využívá energii z potravy k samotnému růstu, (protože ji nepotřebuje k udržení tělesné teploty). Obrovská množství potenciálních potravin jako obilí jsou tak ročně zbytečně zkrmena pro získání masných výrobků. V číslech přiklánějících se do efektivity jasně na stranu hmyzu jsou i doba života či množství potomků. Zatímco cvrček se běžně dožívá jen několik měsíců života a za toto období se stihne vylíhnout, nabýt na váze, zplodit potomky i posloužit jako potravina, býk roste minimálně 16 měsíců, kdy je čistě chován, jen aby přirůstal na váze, a také je často kastrován, čímž přestává působit jako element plození další generace. Kráva sice dokáže dávat dva až tři roky mléko než jde na porážku, či přivést na svět několik telat, ale v případě náhlého vymření např. 80% chovu se bude obnovovat (nebereme-li v úvahu dokoupení uhynulých jedinců) několik let, zatímco při stejné úmrtnosti u cvrčků máme během dvou až tří generací stejný počet zpět a nejsme limitováni počtem narozených samic a samců. Snadno se tak obnoví i chov, který musel být nuceně zlikvidován kvůli nemoci či založí chov nový. Vstupní investice jsou také oproti chovu větších zvířat nižší.
2. Malé nároky na prostory chovu, malá rizika - Chov bezobratlých má sice svoje specifika, ale většinou je jedinou podmínkou, která může komplikovat chov, teplota či potravní nároky. Hmyz může být chován ve všech zeměpisných šířkách i vyšších polohách. Nepotřebuje prostory k výběhu, není vázán na vodní plochy a při dobrém udržování chov nezapáchá a nepředstavuje hrozbu znečištění okolí únikem výkalů do podzemní vody apod. Hmyz tak může být snadno chován i v oblastech se zvýšenou ochranou přírody či vodního zdroje. S výjimkou švábů též jako potravina či krmný hmyz chované druhy v české přírodě nepřežijí a nehrozí tak ani zamoření oblasti těmito druhy po úniku z chovného zařízení. V případě výskytu nějaké nemoci u těchto živočichů je pak minimální riziko přenosu na člověka, zatímco například u prasat či ptáků je přenos zmutovaného viru chřipky stále velkou hrozbou.
3. Bohatá genetická banka a vysoký stupeň vývoje - Hmyz patři do kmene Arthropoda. Na světě se jeho první zástupci objevili již před 300 miliony let, zatímco první savci se objevili až o 100 milionů let později. Tím je podmíněno, že hmyz sice nemá tak složitě vyvinuté tělní systémy, ale tam, kde chybí složitost, převládá praktičnost. Zatímco savci jsou z mnoha směrů velice zranitelní a jejich pokročilý vývoj může být někdy dokonce na obtíž, hmyz je tak přizpůsobivou a flexibilní skupinou, že je pravděpodobné, že zůstane v živočišné říši zachován i po vymření savců a ostatních obratlovců. Například šváb dokáže přežít vysoký stupeň ozáření a je odolný proti toxickým látkám. Dokáže i několik dní žít bez hlavy, což v chovu nevyužijeme, ale svědčí to o jeho velké odolnosti a houževnatosti. Hmyz se pak na světě vyskytuje v obrovském množství, takže je malá pravděpodobnost, že nám křížením vzniknou nežádoucí mutace či budou jedinci nějakým způsobem oslabeni. Šlechtění těchto druhů v současné době sice ve větší míře neprobíhá, ale je možné stejně tak jako u chovaných obratlovců.
4. Snadný chov řady druhů v domácích podmínkách - V neposlední řadě je důležité, že tyto druhy může v domácích podmínkách chovat každý bez rozdílu zda-li žije ve městě či na vesnici, domě či bytě. Dokáží být nenároční na prostor a díky domácímu chovu, který je například v případě skotu ve městě nemožný, můžeme snadno hlídat jejich zdravotní stav v průběhu celého života. Máme tak jistotu, že jimi konzumovaná krmiva byla nezávadná. Představa, že v každém bytě bude bednička se šváby, je až příliš nereálná. Situaci s domácími chovy v budoucnosti bych přirovnala k situaci okolo zahrad, které jsou většinou jen ozdobou a ne zdrojem rostlinné potravy pro svého majitele. Ve světě již je několik desítek let spuštěná kampaň s cílem nahradit sekané trávníky a parky s okrasnými dřevinami jedlými plodinami. Lidé, kteří tyto zahrady realizují, jsou ale stále jen výjimkou. Spotřebu hmyzu v případě rozšíření entomofágie dobře pokryjí velkochovy, které jsou již dnes dobře zaběhnuté a fungují po celé republice jako zdroje krmného hmyzu pro domácí miláčky. Chovy jsou již dnes na vysoké úrovni, dodržují kvalitní hygienické podmínky, kvalitní krmiva a pravidelně je kontroluje veterinář. Proto není problém nakoupit na českém trhu již v dnešní době kvalitní hmyz bez zdravotních rizik.

Výživná hodnota hmyzu je srovnatelná s dnes běžně konzumovanou stravou. Stravou, kterou hmyz krmíme, dobře ovlivníme jeho budoucí výživnost. Není problém do jejich krmiva přidávat práškové vitamíny, či je dodávat přirozenou cestou ovocem či zeleninou.

Historie

Entomofágie se dá v historii hledat jako něco přítomného v lidské kultuře už od počátku věků. Zatímco v řadě kultur se tento fenomén ve značné míře zachoval, jinde se stal tabu. Člověk jako potomek původních primátů se jistě v raném vývoji živil jako všežravec ve značné míře i hmyzem. Navíc obýval převážně teplé oblasti, kde byly různé druhy hmyzu k nalezení celoročně a při nedostatku masa obratlovců se stávaly vítaným zdrojem bílkovin. Člověk zvyklý na konzumaci hmyzu jím může postupně nahradit veškeré maso. Cca 500 g sarančí kompletně pokryje denní příjem bílkovin dospělého muže. Konkrétní důkazy konzumace hmyzu v lidské historii pak získáváme z analýz fosilií např. z jeskyň v USA a Mexiku či z maleb v jeskyních Artamila v severním Španělsku (datování 9000-3000 př.n.l).