Hmyz má jako kterýkoliv jiný živočich svá specifika a podmínky pro chov, které mají význam zejména pro rozmnožování. Pouze hmyz chovaný v dobrých podmínkách s uspokojením základních potřeb se nám bude množit a zajistí tak stálou produkci živé hmoty a úspěch odchovu. Blíže vám popíšu podmínky chovu v republice běžně chovaných druhů krmného hmyzu a cíleně je budu řadit podle náročností od těch, jejichž chov zvládne naprostý laik, po ty, které už se vám bez dodržení určitých podmínek rozmnožit nepodaří. Pohled může být hodně subjektivní, protože čerpám z vlastní zkušenosti a autoři, kteří se věnují danému druhu delší dobu mohou mít jiný názor. Všechny uvedené druhy s výjimkou cvrčka domácího mám v současnosti ve svém chovu, nebo jsem se jejich chovu v minulosti věnovala.
Chov krmného hmyzu není na chovné nádoby nikterak náročný. Můžeme využít skleněné, kovové či plastové boxy nejrůznějších rozměrů podle velikosti a počtu chovaných jedinců. Osobně doporučuji jako materiál plast, protože je průhledný, pevný a zároveň lehký, takže se nádoda snadno přenáší, myje a také minimálně zatěžuje nosnou konstrukci (police, stůl, kovová konstrukce...) na které máme nádoby s hmyzem umístěné. Každý box by měl být vybaven víkem či jinou formou vstupního otvoru, který umožní snadnou manipulaci s jedinci, potravou i čištění boxu. Pro většinu druhů je třeba, aby víko těsně přiléhalo a ani mladí jedinci nemohli uniknout. Neplatí, že originální víko na nádobě je nejlepším řešením (často nedoléhá). Vhodnější bývá nahradit ho sklem, tabulkou plastu nebo folii Durafol, která se dá opracovat pomocí nůžek a snadno se tak přiblíží tvaru nádoby. Dostatečné větrání zajistíme u malých nádob jednoduše proděravěním víka, u větších nádob je vhodné udělat do boxu větší otvor a přelepit je vhodnou síťovinou nebo pletivem. Osobně používám síťovinu proti hmyzu, kterou ani mladí jedinci neproniknou a její tvar snadno upravíme nůžkami. U žádného z uvedených druhů nejsou ani mladí jedinci tak malí, aby síťovinou proti hmyzu unikly. Máte-li však pocit, že její hustota nestačí, použijte dámské punčochy, případně ubrousek, papírovou utěrku či jakýkoliv jiný prodyšný materiál.
Ať už potřebujeme hmyz někam přesunou z jakéhokoliv důvodu, musíme dbát několika zásad, jinak mu ublížíme, nebo uteče. Jako nejjednodušší se ve výsledku vždy jeví chycení hmyzu mezi prsty. Časem se vám podaří vytvořit cit, takže hmyzu neublížíte a zároveň bude stisk dost silný, aby zabránil útěku. Samozřejmě můžeme použít i pinzetu (vhodné jsou buď přímo určené k manipulaci s hmyzem, nebo nekvalitní - ty jsou měkké a hmyz tak nestisknou příliš). Pokud však potřebujeme přemístit velké množství jedinců, je vhodné je buď odlovit do malé nádobky a přesunout, nebo je např. sklepat z předmětů, které jsou v chovné nádobě (papírová plata od vajec apod.). Většina druhů není nijak nebezpečná, maximálně vypouští nepříjemné páchnoucí nebo dráždivou tekutinu. Některé druhy, např. Gromphadorhina sp. a šváb obrovský mají na končetinách ostré výrůstky. Při neopatrné manipulaci se člověk může poškrábat (ale většinou se jen lekne, když ucítí něco ostrého). U takových druhů platí, že nesmíme, chceme-li je třeba odstranit z povrchu nádoby či z oděvu, používat příliš velkou sílu. Čím víc táhnete, tím více se snaží přidržet. Vhodnější je nechat brouka přelézt na něco jiného nebo jej chytit zhora a pomalu prty uvolňovat "nožičku po nožičce".
Hmyz jako kterýkoliv jiný živočich může trpět celou řadou nemocí jejichž původci jsou viry, bakterie i paraziti. V chovu je velmi obtížné případnou nákazu rozpoznat a ještě horší jsou možnosti léčby. Většinou je jedinou možností chov přesunout do jiné nádoby a počkat, zda-li se situace zlepší, nebo ho rovnou zlikvidovat. Hmyz trpící jakoukoliv nemocí není vhodný ke zkrmení, i když většina nemocí není přenosná na obratlovce. Nevhodnější "léčbou" je prevence. Budete-li dodržovat několik zásad, výrazně snížíte riziko napadení chovu na minimum:
Budete-li dodržovat tyto základní podmínky, chov bude bezproblémový.