Švábi

Podrobnosti jednotlivých druhů získáte kliknutím na podtrženou část jejich jména.

1. Šváb šedý (Nauphoeta cinerea)
2. Šváb (Phoetalia pallida)
3. Šváb obrovský (Blaberus giganteus (Trinidad))
4. Šváb smrtihlav (Blaberus craniifer)
5. Šváb sp. (Blaberus colloseus (Peru))
6. Šváb sp. (Blaberus discoidalis)
7. Šváb argentinský (lesní) (Blaptica dubia)
8. Šváb velkokřídlý (Archimandrita tesselata)
9. Šváb turkistánský (volný překlad z angličtiny) (Blatta lateralis (Shelfordella Tartata))
10. Šváb harlekýn (Blatta rhombifolia (Neostylopyga rhombifolia))
11. Šváb madagaskarský (syčící) (Gromphadorhina portentosa)
12. Šváb sp. (Gromphadorhina laevigata (Gromphadorhina portentosa var. laevigata))
13. Šváb zelený (Panchlora nivea)
14. Šváb (Lucihormetica subcincta)
15. Šváb (Lucihormetica sp. Venezuela )
16. Šváb (Lucihormetica verrucosa)

Obecná charakteristika druhu

Švábi jsou početnou skupinou hmyzu vyskytující se po celém světě, často i v lidských obydlích. Jsou velmi nenároční a přizpůsobiví ve svém přirozeném prostředí i v chovu. Švábi mají proměnu nedokonalou a mladí jedinci se od dospělců liší zejména nepřítomností křídel. Svlékající se pokožka praská nejprve za hlavou a postupně z ní vylézá většinou zcela bílý jedinec, který překotně roste a postupně tmavne, jak mu tuhne nová pokožka. V tomto období jsou švábi nejzranitelnější. Vzhled vývojových stádií je charakteristický pro každý druh a můžeme je tak většinou odlišit i v období dospívání.

Švábům nejprve praská stará pokožka za hlavou, z ní postupně vylézá jedinec v bílé barvě (zde šváb velkokřídlý, poslední svlek)

po 20 min. Tělo čerstvě svlečeného švába je zcela bílé a jeho křídla se teprve musí narovnat. U svlečky je vidět bílé "provazce", což je svlečená výstelka vzdušnic

po 4h 20 min. Křídla už jsou zcela narovnaná. Nejprve začíná tmavnout kresba za hlavou a končetiny.

po 6h 20 min. Postupně tmavnoucí jedinec ve srovnání s barvou dospělce

po 24h Tmavá kresba je již úplná, zbývá už jen ztmavnutí okolí. Srovnání s vývojovým stádiem 1 instar před dospělcem

Nejčastěji chované druhy jsou šváb obrovský a šváb šedý lišící se v dospělosti zejména velikostí těla a křídel. Šváb obrovský je v dospělosti velký cca 6,5 cm a křídla kryjí za hlavovou částí celé tělo. Naproti tomu šváb šedý je velký jen asi 3 cm a jeho křídla jsou redukovaná.

Šváb šedý (menší, protáhlé tělo, šedo-černá kresba) a šváb obrovský (větší, zavalitější tělo, hnědý, černá kresba za hlavou)

Ke konzumaci můžeme použít všechna vývojová stádia švábů (u dospělců můžeme odstranit krovky a křídla). Pro šváby je typická houževnatost. I po odstranění hlavy vám utečou. Stejně tak se může řada chovaných druhů např. Blatta lateralis (Shelfordella Tartata) nebo šváb šedý stát nevítanými návštěvníky, pokud utečou z boxu (jako odlov se mi osvědčily obyčejné lepy na potravinové moly, které jsem umístila do míst, kde jsem věděla, že se skrývají. Většinou, pokud si jich všimneme dřív, než se výrazně pomnoží, lze je odchytat ručně).

Chov švábů

Jak bylo zmíněno šváby jsou velmi nenároční chovanci. Můžeme je chovat v nádobách z různého materiálu s důrazem na snadnou údržbu a čištění. Není proto vhodné dřevo či velké a těžké nádoby. Můžeme použít například plastové přepravky nebo akvária. Nádoba by též měla být dobře uzavíratelná, protože například šváb šedý, šváb zelený a druhy rodu Gromphadorhina sp. dokáží lézt po skle i plastu. Švábi jsou převážně noční živočichové a mnohem snadněji se s nimi proto manipuluje přes den, kdy jsou v úkrytech. V jedné přepravce můžeme při nedostatku místa chovat i více druhů švábů najednou. Jako chovný substrát se nejčastěji používám hobliny, piliny nebo kukuřičné šustí, které není vhodné smíchávat s potravou. Potravu je vhodné umístit např. na plastové misky pod květináč, čímž zamezíme jejímu znehodnocení při smíchání s výkaly na dně nádoby. Používám univerzální krmnou směs popsanou v kapitole "mouční červi", kterou postupně přisypávám, jak ji švábi konzumují a suché pečivo. Jako zdroj vody se dají použít kousky ovoce. Vhodné je prakticky každé ovoce ať už jsou to jablka, broskve, hroznové víno nebo třeba švestky (kadlátky)... Stejně dobře poslouží i řada zeleniny jako mrkev, okurka, salát či brambory... Abychom zabránili plísni či hnilobě je zapotřebí ovoce průběžně odstraňovat, či dávat přibližné množství, které dokážou brouci v chovné nádobě sníst. Nejodolnější proti hnití a plísním je mrkev, naopak měkké ovoce vydrží max 24 hodin. Šváb je všežravec, takže je možné ke zkrmení podávat různé zbytky a odřezky z kuchyně, ovšem v množství úměrnému počtu jedinců, aby se potraviny nekazily. Máte-li větší chov a produkce "odpadu" ze zeleniny a ovoce nestačí pro pokrytí spotřeby, je možné se např. domluvit v prodejně ovoce na odkupu staršího třeba i mírně nahnilého nebo škvrklého ovoce za zlomek ceny (takové ovoce či zelenina bývají často i ve výprodejích v supermarketech).

Na povrch substrátu můžeme položit úkryty z různého materiálu. Papírové obaly od vajíček, ruličky od toaletního papíru, tenké dřevěné destičky apod. Pokud švábům neumožníme se ukrýt, budou trávit den zahrabáni v substrátu a velmi obtížně se budou chytat. Podle zkušenosti také u většiny druhů nepřežijí mladí, nemají-li možnost ukrýt se před dospělými.

Šváby mají na končetinách často výrůstky tvaru háčků, které jim umožňují držet se na substrátu a stejně tak i na ruce či oblečení chovatele. Proto s nimi manipuluji například při čištění boxu zásadně ve vaně. Ta umožní případné uprchlíky včas setřást a znovu chytit a nehrozí tak jejich následné nežádoucí množení v bytě, kde některé druhy snadno přežijí. Při jejich přesunu do nového boxu není vhodné chytat jednotlivé jedince mezi prsty či pinzetou (v chovném boxu menších druhů často bývají řádově stovky až tisíce). Mnohem snazší je jejich sklepání z úkrytů, přesypání či "přehození" dlaní uzavřenou do tvaru misky. Protože nejmladší jedinci a pouzdra s vajíčky jsou velmi malá a bylo by obtížné je také přesunout, je vhodné původní substrát hned nevyhazovat. Uchováme ho a počkáme, až mladí jedinci dorostou velikosti, kdy se snadnou v substrátu najdou a přesunout je. Případně používáme-li jemnější substrát (piliny, otruby), můžeme substrát přesít a mladé jedince pochytat. Pokud se chcete ujistit, že do odpadu nevyhodíte žádné mladé jedince, kteří unikli vašemu pohledu, nepoužívejte nikdy na jejich usmrcení různé komerční prostředky na hubení hmyzu. Při chovu v takto ošetřené nádobě (i po jejím umytí) by vám mohl celý chov vymřít a jedinci, kteří by případně přežili by rozhodně nebyli vhodní ke konzumaci. Vhodnou a humánní formou usmrcení nežádoucího hmyzu v chovu je vroucí voda, kterou nalijeme přímo do chovné nádoby (je-li odolná proti teplu), nebo do vroucí vody vysypeme substrát. Voda musí být vroucí z vařiče či varné konvice. V horké vodě z vodovodu by se jedinci pomalu utopili.

Odchov švábů

Většina u nás dostupných druhů švábů se snadno množí při pokojové teplotě a nevyžadují žádné speciální podmínky či přesouvání ooték a mladých jedinců do jiného boxu. Samice kladou podle druhu různě velká pouzdra (ootéky) s vajíčky přímo do substrátu (Shelfordella Tartara...) nebo jsou živorodé (Gromphadorhina sp., šváb šedý...). Pevné schránky dobře chrání vajíčka před mechanickými i chemickými vlivy a nehrozí tak jejich poškození či vyschnutí.

Ootéky různých druhů švábů:

Šváb šedý s ootékou

Šváb madagaskarský s ootékou

Šváb obrovský s ootékou

Blatta lateralis (Shelfordella Tartata) 3 samice s ootékami

Šváb velkokřídlý s ootékou

Mladí švábi potřebují dost míst k úkrytu a svlékání. U švábů se neobjevuje, mají-li dostatek prostoru, kanibalismus (uhynulé jedince ostatní zkonzumují, ale živé nezabijí), maximálně může docházet k okusu křídel starých jedinců.

Čerstvě vylíhlý šváb šedý je zcela bílý a velký jen asi 0,5 cm. Dospělci jsou cca 6x větší.

Čerstvě vylíhlí švábi šedí, pod nimi je viditelný zbytek ootéky.

Samice švába šedého s mladými

Když vám předsudky proti švábům nezabrání v jejich chovu, mile vás překvapí