Třída: hmyz (Insecta), Řád: rovnokřídlí (Orthoptera), Čeleď: cvrčkovití (Gryllidae)
Tento teplomilný druh v dospělosti velký 2-3 cm často v domácnostech (v teplejších oblastech) nahrazuje roli švábů.
Protože nepřežije chladné zimy, stahuje se do lidských obydlí, kde se živí zbytky a odpadky. Nejsou nároční
na stravu či životní podmínky, pouze pro úspěšné rozmnožování a vývoj vyžadují vyšší teplotu chovu v rozmezí
min. 25-30°C a dostatek tekutin. Zatímco teplota vyšší není na škodu, v teplotě nižší chov zcela pozbývá smyslu, protože dospělci
často hynou dříve, než se rozmnoží, a když už samice nakladou vejce, ta se z různých příčin nevylíhnou.
Cvrčci mají proměnu nedokonalou a vývojová stádia jsou zmenšeninou dospělců s postupně se vyvíjejícími křídly.
Cvrček banánový 2 dospělé samice po svleku
Cvrček banánový 2 dospělé samice, srovnání barevnosti krátce po svleku a plně vybarvené.
Samice cvrčka banánového s dobře viditelným kladélkem
Cvrčky chováme v nádobách různého materiálu, nejvhodnější jsou skleněné nebo plastové nádoby
s víkem, které brání úniku jedinců. Kvůli zvýšenému riziku plísní musíme zajistit i dobré odvětrávání. Jako podklad
poslouží písek, lignocel nebo směs smíchaná s krmivem. Cvrčci mají totiž nepříjemnou vlastnost, že i když umístíme
krmnou směs do vyvýšené polohy či jakkoliv jinak oddělenou od ostatního prostoru nádrže, cvrčci během několika dní
svým pohybem obsahy těchto prostor smíchají k nepoznání, kde byl podklad a kde krmivo. Krmná směs může být různá a
podobně jako u švábů velmi pestrá. Dobře poslouží psí nebo kočičí granule a univerzální krmná směs popsaná v kapitole o moučných červech,
nebo směsi pro cvrčky prodávané už připravené. Krom různých druhů ovoce přikrmuji cvrčky i listy čínského zelí, nebo salátu.
V jisté míře je můžeme krmit i zbytky z kuchyně v množství úměrném počtu jedinců v boxu.
Na rozdíl od ostatních uvedených druhů je vhodné mít v chovné nádobě napáječku. Tu snadno vytvoříme z víčka od zavařeniny
či jiné nádobky, kterou vyplníme materiálem držícím vodu jako je molitan či buničina. Osobně doporučuji buničinu v
podobě vaty či papírových kapesníčků, protože hmyz někdy náplň napáječky okusuje a buničina je z tohoto hlediska zdravější.
Můžeme použít zásobní nádobu, která udržuje napáječku stále vlhkou (obsah by neměl plavat, protože by se jedinci mohli
utopit). Stejně tak ji můžeme každý den zkontrolovat a případně navlhčit. Pro zjednodušení jsem používala napáječky pro ptáky, do nichž
jsem v dolní části umístila do vhodného tvaru sestříhaný jemný molitan koupený v chovatelských potřebách (náhradní
molitan ke vzduchování u rybiček). Takto vytvořená napáječka držela bez potíží vodu uvnitř a molitan byl stále navlhčený.
Cvrčci rádi vyhledávají úkryty, které můžeme vytvořit z papírových kartonů, papírovým obalům od vajíček apod. Při
čištění tak postačí jedince sklepat z těchto ploch do nového boxu. Stejně tak je možné chovat je i bez jakýchkoliv
úkrytů a používat metodu generačních nádob, kdy postupně posouváme nádoby obsahující vždy přibližně stejnou generaci
(chov ve větším množství). Počet generačních nádob je různý (já mívala 6), jak chovateli vyhovuje (např. podle toho jestli zkrmuje jen cvrčky
určité velikosti, nebo všechny.
Pro odchov další generace je základní podmínkou vyšší teplota nad 25°C. Do chovné nádoby umístíme
shora uzavřenou nádobu naplněnou do výšky alespoň 5cm lignocelem nebo směsí hlíny a písku, které udržujeme kypré a vlhké
(tomu napomáhá uzavření nádoby). Do stěn této nádoby uděláme nejlépe těsně nad úroveň obsahu otvory
velikosti cca 1cm a umožníme samičkám přístup. Samičky kladou vejce do substrátu dlouhým kladélkem. Když vidíme,
že je obsah nádoby na kladení hodně přehrabán (je-li tam velké množství vajíček), přeneseme ji do jiné nádoby, která poslouží
jako jesle a do boxu s dospělci dáme novou nádobu na kladení. Vyšší teplota musí být v jeslích zachována, ale s opatrností aby
substrát zůstávala mírně vlhký.
První cvrčci se mohou začít objevovat už po dvou týdnech od nakladení. Ve velkých chovech je tak za sebou umístěno i více
jak deset nádob s jedinci velmi blízkými věkem. I v malochovu je vhodné mít nádob více případně dospělce přesouvat
do společné nádoby a postupně mezi čištěními odstraňovat věkem uhynulé jedince. Při nedostatku prostoru můžeme
cvrčky od vajíčka až po dospělce chovat ve stejné nádobě, ale jeho efektivita je malá zejména proto, že samičky
při kladení nových vajíček poškodí stará a mladí jedinci jsou konkurenčně slabí a musí mít "bezbariérový" přístup
k potravě a vodě. Stejně tak se u cvrčků objevuje kanibalismus a dospělci vyhrabávají vajíčka a konzumují je.
U cvrčků docela dost záleží na tom, který druh si vyberete. Postupně jsem vyzkoušela, nebo viděla chov všech uvedených druhů. Cvrček domácí má oproti ostatním hodně dlouhý životní cyklus a nemají-li vhodné podmínky, stává se, že se dospělosti dožije málo cvrčků. Z hlediska náročnosti chovu jsou podobní cvrček dvouskvrnný a banánový, ale banánový má měkčí tělo a je lépe přijímán jako potrava. Subjektivně musím říct, že cvrček dvouskvrnný je také dost hlasitý oproti ostatním (samci při stridulaci). Pro ty z vás, kteří preferují nenáročnost, doporučuji cvrčka krátkokřídlého. Je to menší druh, ale jeho chov je nejméně náchylný např. na výkyvy teplot či nepravidelné krmení. Jeho vývoj je delší a tím máte déle k dispozici jeho malá stádia (je velmi často prodáván do velikosti do 1 cm). Cvrčci zaberou dost času a vyhřívání a samci cvrkají, i když není žádná samička poblíž. Je třeba s tím počítat a neumísťovat je do obytných místností, pokud vám tento zvuk vadí (na druhou stranu se na něj dá rychle zvyknout a můžete si časem připadat jak u moře, kde jsou slyšet cikády).
Cvrček dvouskvrnný pár. U samice dobře patrné kladélko a dvě světlé skvrny na začátku křídel.
Pár cvrčků banánových. Samice s kladélkem vlevo.
Pár cvrčků banánových. Samice s kladélkem nahoře.
Nenechte se odradit, když se nebude chov dařit. I já uspěla až na počtvrté.