V dnešní době je konzumace hmyzu či obecně bezobratlých (vodní druhy plžů, mlžů, korýšů…) rozšířena zejména v centrální a jižní Americe, Africe, Asii a Austrálii. Vyspělý svět (Evropa a severní Amerika) pak výrazně pokulhává. Zatímco mořští bezobratlí se občas na talířích objeví i u nás, hmyz až na výjimky chybí. V asijských zemích (Čína, Japonsko, Indie…) je mnohdy hmyz ve velké míře konzumován i pro nedostatek jiné stravy. Provincie často žijí jen z pěstování rýže a pro chov dobytka nejsou v dané oblasti vhodné podmínky. Proto je ve velkých množstvích loven hmyz. Obecně teplé klima totiž chutným druhům hmyzu vyhovuje. V některých případech je konzumace hmyzu jakýmsi přežitkem válečného období, kdy byl obecně nedostatek potravin. Zatímco ve válečné době se lidé začali živit hmyzem z nutnosti, nyní už je to samozřejmostí a konzumace nadále roste, i když jsou k dispozici jiné druhy potravin. Hmyz je povětšinou konzumován vařený, pečený nad ohněm, či zprudka osmažený na oleji. Stejně jako má většina zemí svoje typické pokrmy, jako je v České republice například knedlo, vepřo, zelo, v různých lokalitách či etnických skupinách jsou to charakteristické způsoby přípravy hmyzu, ať už jde o recept, nebo druh hmyzu, který mimo tuto oblast nemusí být vůbec konzumován či tam nežije.
Z příkladů uveďme několik specialit: Tamale s mecapales (mexické dušené maso s paprikou a larvami dravých vodních brouků), Thajské brošety (larvy nejrůznějších dřevokazných brouků s omáčkou z burských oříšků), Sagové suflé (larvy hmyzu žijící na palmách jihovýchodní Asie zapečené v troubě spolu s bramborovou kaší a dalšími přísadami), Pudink s chicatany (mravenci rodu atta v pudinkovém krému) apod. (Ramos-Elorduyová, 1998)
Hmyz nebyl využíván jen jako poživatina, ale také v humánní medicíně či při náboženských obřadech některých etnik. K lékařským účelům se hmyz používá i dnes, ať už živý, tepelně upravený, drcený, v infuzích nebo v mastech. Např. mravenci rodu Atta se na operačních sálech začali používat jako lékařská svorka k zašívání ran - jejich čelisti produkují látku, která napomáhá zahojení rány. (Ramos-Elorduyová, 1998) Tato metoda byla v historii běžně používána například Aztéky a jde tak o jakýsi návrat k přírodní medicíně našich předků.
Budeme-li chtít jedlý hmyz zařadit trvale do svého jídelníčku, dříve nebo později se může stát, že se rozhodnete některé druhy pořídit domů. Domácí produkcí není problém plně pokrýt svoji spotřebu a ušetřit tak mnoho peněz za nákup. Navíc u doma chovaných jedinců máte po celou dobu jejich života kontrolu nad tím, v jakých podmínkách žijí a čím jsou krmeni. Hmyz má jako kterýkoliv jiný živočich svá specifika a podmínky pro chov, které mají význam zejména pro rozmnožování. Pouze hmyz chovaný v dobrých podmínkách s uspokojením základních potřeb se nám bude množit a zajistí tak stálou produkci kvalitní živé hmoty.