Dravé druhy členovců

Chované druhy

Zákeřnice (Platymeris biguttata)

Třída: hmyz (Insecta), Řád: polokřídlí (Hemiptera), Čeleď: zákeřnicovití (Reduviidae)

Když už se rozhodnete pro chov býložravých druhů hmyzu, musíte počítat s tím, že některých druhů můžete velmi záhy mít z pár desítek několik set až tisíc jedinců. Nabízí se pak otázka jak redukovat jejich počty na zvládnutelnou úroveň. Jednou z možností je rozhodně pořízení si jiného mazlíčka, který pomůže s jejich redukcí. Náš web se zajímá zejména o hmyz, takže volíme dravce patřící mezi členovce.

Vhodnými a poměrně nenáročnými chovanci jsou různé druhy zákeřnic patřících mezi ploštice. V chovu mám zatím jen krátce zákeřnice druhu Platymeris biguttata. Většinou se prodávají ještě jako nedospělé nymfy v různých počtech rámcově za 40 Kč/kus. Jejich úmrtnost v pozdějších stádiích je minimální a nemusíme se proto bát koupit nedospělé jedince.
Jako chovná nádoba poslouží terárium na dně pokryté substrátem nejlépe lignocel + písek 1:1. Jako úkryt a místa ke svlékání poslouží kusy kůry, nebo jednoduše plata od vajec.

Zákeřnice jsou dravci a za potravu jim poslouží nejrůznější druhy krmného hmyzu. Doporučuji umístit do chovné nádoby misku s moučnými červy (dost vysokou, aby neutekli) jako reservu a jako "hlavní" potravu podávat šváby či jiný hmyz. Další přidáváme, jakmile zákeřnice zkonzumují ty předchozí.

Příležitostně je vhodné substrát vlhčit a případně vyměnit, pokud se v něm např. ukrývá krmný hmyz (určitou výhodou je krmný hmyz přímo chovat v nádobě se zákeřnicemi).

Samici od samce lze u většiny druhů rozlišit podle velikosti a také samci mají na zadečku výstupek. Některé druhy jsou také schopny partenogeneze (třeba i u kudlanek, samičky se dokáží rozmnožovat bez potřeby samce). Samičky snášejí asi milimetrová vajíčka do substrátu. Mladé zákeřnice můžete krmit např. octomilkami, maličkými moučnými červy, švábi (např. Phoetalia pallida, šváb šedý, Blatta lateralis) nebo cvrčky.

Zákeřnice jsou výborní skokani a také lezou po hladkém materiálu, takže je třeba mít nádobu dobře uzavřenou a u mladých volit jemný materiál např. punčochu či ubrousek.

Nymfy se nemusíme bát chovat společně.

Svlékání klade stejné nároky jako u ostatních bezobratlých. Je třeba mít v chovné nádobě dostatek prostoru, aby zákeřnici při svleku nerušili ostatní jedinci nebo potrava.

Stejně jako ostatní hmyz svlékají zákeřnice i výstelku vzdušnic (bílé provázky dole)

Zákeřnice nepotřebují pro svlek vyšší prostor na zavěšení, ale je ke svelku vhodnější než rovina

Zákeřnice se svlečkou a ostatními jedinci

Dospělá zákeřnice krátce po svleku

Externí zdroj - Podrobnější informace o jejich chovu naleznete na těchto stránkách.
Externí zdroj - Stručné, ale výstižné informace jsou i zde.

Anglicky se jmenují White-eyed Assassin Bug. Už to zní roztomile.

Štír německý (Euscorpius germanus)

Třída: hmyz (Insecta), Řád: Štíři (Scorpiones), Čeleď: (Euscorpiidae)

Dlouhou dobu jsem se bránila pořízení „nebezpečných“ druhů, které by po útěku v bytě mohly způsobit několik bezesných nocí. Mezi tyto druhy jsem řadila stonožky, pavouky a štíry. Tak jako u řady ostatních druhů jsem narazila jen na problém vlastní neznalosti a předsudků. Velké druhy u nás dostupných stonožek jsou schopné zabít zvíře velikosti potkana, stejně tak i velcí pavouci a štíři se krmí savci zcela běžně. Na druhou stranu však existují i druhy, které pro člověka nejsou hrozbou a může je tedy volit i začátečník.

První potencionálně „nebezpečný“ druh, který jsem si pořídila, byly už zákeřnice. Podle ohlasů „přímých účastníků“ jejich bodnutí může způsobit dočasné ochrnutí a brnění končetiny a samozřejmě v dnešní době je důležité zmínit i riziko alergie (bohužel některé z nás může zabít už i včela).
Na základní školu se obecně nehodí stonožky. Bez výjimky jsou to dravci a všechny druhy (co já znám) vám bez dlouhých okolků svá kusadla (přeměněné kusadlové nožky s jedovou žlázou) zaboří do prstu. U nás žije stonožka škvorová (Lithobius forficatus) cca 6 cm velká a už od ní je toto kousnutí dost nepříjemné (vlastní zkušenost :-).
V případě pavouků je situace o něco lepší. Existují druhy, které se dají „rozmazlit“ tedy snadno přivyknout na lidský kontakt, braní do rukou či krmení z pinzety. S výběrem druhů vám poradí chovatel. Určitě doporučuji dát přednost teraristické burze, kde se můžete zeptat i více chovatelů a vybrat si druh, který vám nejvíce vyhovuje.

Poměrně nedávno jsem se začala zajímat o štíry. Sama bych si asi žádného spontálně koupit nešla, ale náhodou jsem při biologické exkurzi narazila ve Slovinsku na přímo evropský druhy štíra. Prvotní třepající se ruce rychle vystřídala zvědavost a klid, když jsem viděla, že jeden s lektorů si jej bez obav dal na ruku a ukazoval jej ostatním. Jeho jed srovnal se včelím bodnutím a štír nebyl vůbec agresivní.
Na zkoušku, zda-li se dají takovéto druhy chovat v domácích podmínkách, jsem několik jedinců přivezla.
Pravděpodobně se jedná o druh Euscorpius germanus. Ve Slovinsku se ještě vyskytuje Euscorpius italicus, Euscorpius tergestinu (alias E. carpaticus) a E. carpaticus jehož doménou je Rumunsko a má na rozdíl od ostatních žluté nohy. Z podrodu Alpiscorpius je pak znám výskyt E. gamma a E. mingrelicus, jejichž rozlišení od E. germanus není snadné.

Pro ty z vás, kteří by potřebovali určit přesný druh, který si přivezli, je zde odkaz na klíč k určení štírů rodu Euscorpius (včetně nákresů), který je ovšem v anglickém jazyce.

Externí zdroj - Klíč k určení štírů rodu Euscorpius

Chov štírů

Štíři jsou dravci a jako tací se živí jinými členovci nebo i savci. Euscorpius germanus je drobný štír velikosti kolem 3 cm v dospělosti. Podle toho musíme volit i potravu. O savcích nemůže být řeč. Jako potrava mu v dospělosti poslouží drobnější druhy krmného hmyzu. Z druhů, které mám se nejvíc osvědčil Blatta lateralis, jeho tělo je poměrně měkké a štíři nemají problém s jejich ulovením. Jen je třeba nepřehánět to s množstvím, postačí jim jeden na několik dní. Velikostně jim vyhovují tak do druhého svleku a větší štíry zbytečně ruší. Dobrou potravou jsou i cvrčci přiměřené velikosti.

Dovezla jsem si tři již oplodněné samice a jednoho (pravděpodobně) samce, který ale podlehl moučnému červu - měl větší hlad než on. Samice velmi záhy začaly na zádech nosit mladé, jak je patrné na snímku. Po týdnu své matky opustili a rozprchli se po nádobě. Vzhledem k jejich velikosti jako krmení posloužily octomilky a maličcí cvrčci.

Chovná nádoba může být různého druhu, do několika centimetrů vyplněná listovkou či lignocelem a pokrytá listím nebo kusy kůry, kam se mohou štíři skrýt. Občas je vhodné nádobu rosit a nevystavovat přímému slunečnímu záření. Štír německý je původem druh z nadmořských výšek kolem 2000 m n. m. (našla jsem je asi v 1700 m n. m.). Snáší nízké teploty (v zimně až -30°C), ale může se přehřát. Podle autorů, pokud je chceme množit je vhodné je na několik měsíců zazimovat(temné, chladnější místo s minimem potravy).

Pro lov kořisti používá tento druh klepeta

Lov rovnou z úkrytu je běžný, na potravu čekají a pokud jí je dostatek, úkryt neopouštějí

Je možné chovat několik jedinců v jedné nádobě

Samice je připravená bránit své mladé před útočníky (třeba i krmným hmyzem), což ji může hodně vyčerpat

Jsou sladcí, jsou roztomilí, jsou dokonalí, ale na procházky po bytě to není ;-)